Jak poznám, že psycholog je dobrý?
- První dojem. Jsem přesvědčena o tom, že všichni máme přístup k vnitřním intuitivním informacím, které nelžou. Jenom je umět číst a pak je “nepřekrýt” racionálním uvažováním. (Racionální uvažování je bezpochyby užitečné v situaci, která si ho vyžaduje. Zde je míněno pouze jako protipól intuitivního cítění, nemáme v úmyslu racionální myšlení označovat za nežádoucí.)Intuice je to “to první”, co nám napadne, “pocit v žaludku”, něco, co nám “říká” nebo “našeptává” je-li situace v pořádku nebo nikoli. (Jistě se vám stalo, že jste něco neuměli vysvětlit, ale jaksi “cítili”, že se máte rozhodnou tak či onak. Neuposlechli-li jste tento pocit a záležitost nedopadla zdárně, řekli jste si: “Já to tušil..proč jsem se jenom neposlechl?” Naopak, uposlechli-li jste vnitřní pocit a situace se vyvinula pro vás dobře, řekli jste si: “Já to věděl, jenom se neptejte jak.”)(Jistě, dnes máme k dispozici mnoho školení “prvního dojmu” a přesvědčování i manipulačních technik, tudíž je někdy těžší se zorientovat a nepodlehnout lidem, kteří “to s námi umí”.) Věřím však, že čas ověří skutečné schopnosti a motivaci lidí kolem nás.)
- Jak se klient s psychologem cítí? Cítí se bezpečně, přijat? Cítí, že ho psycholog neposuzuje, nehodnotí, respektuje? Zajímá se psycholog o člověka, o jeho individuální příběh, o to, co by klient chtěl sám, nebo s ním vyplní standardní dotazník a podsouvá mu svá řešení a preference? Soustředí se psycholog pouze na problém, analyzuje ho a pitvá donekonečna, aby mu klient “porozuměl” a klient odchází ještě v horším stavu, než když přišel? Nebo se psycholog ptá na zdroje, na to, co se klientovi povedlo, jak to udělal, co sám za sebe chce, jak pozná, že se k svému cíli posunul, podporuje ho, oceňuje a věří mu?
- Kolik času psycholog klientovi věnoval? Má za pět minut a po pár otázkách o datu narození, počtu sourozenců a klientové profesi jasno a začíná “radit”, jak by klient měl žít? (Radit klientovi mi obecně přijde neužitečné. Klient je expert na svůj život, pouze si právě třeba neumí klást ty správné otázky.
- Na co se psycholog ptá? Zajímá se o Vás? O Vaše myšlenky, jak Vy věcem rozumíte, jak o nich přemýšlíte? Ověřuje si Vaše významy slov, chce rozumět, doptává se? Ověřuje si, zda dobře rozumí? Klade Vám otázky, na které není zcela jednoduché odpovědět a je potřeba se zamyslet? Máte dojem, že v jeho společnosti objevujete další možnosti, pohledy na tu samou věc? Ptá se na Vaše zdroje, na to, v čem jste dobrý, co Vás těší? Ptá se Vás na to, co chcete Vy ve svém životě? Ptá se Vás na drobné změny, předzvěsti, které naznačují, že jdete dobrým směrem? Ověřuje si, zda to, co spolu děláte, je pro Vás přínosné, zda nepotřebujete něco změnit, upravit? Podporuje Vás ve Vašem vlastním řešení? Nebo se pořád ptá jenom na problém, na všechny komplikace a “prohry”, které jste v životě zažil(a), studuje dokola Vaše dětství a interpretuje Vaše problémy v závislosti od toho, jak dlouho Vás kojila matka a hledá problémy tam, kde nejsou? Uděluje spíš rady a má návod na Váš život? Říká: “aha, tak to máte fobii a na to pouzžijeme 6 sezení a kognitivně behaviorální terapii a budete v pořádku”?
- Výsledky? I když v některých případech se celkové výsledky nemusí dostavit ihned, je zřejmé, že každá návštěva psychologa by měla být pro klienta přínosem. Klient by měl odcházet s individuálním “ziskem”. Pokud se pozitivní výsledky nedostavují ani po několika sezeních, asi něco není v pořádku, tudíž je na místě se ptát, proč tomu tak je. Nepřikláním se k tomu, že je problém na straně klienta, když terapie nepřináší výsledky. Spíš psycholog neumí najít způsob, jak klientovi vytvořit takové terapeutické prostředí, které pomáhá problém rozpouštět.
