Jak klient na vlastní kůži pozná, zda si vybral dobrého psychologa?

Jak klient na vlastní kůži pozná, zda si vybral dobrého psychologa?

Myslím si, že již na prvním setkání se psychologem má mít klient jasno, zda mu psycholog vyhovuje. Věřím, že to klient bude cítit. Měl by mít zejména pocit bezpečí a přijetí. Taky naděje, že společně s psychologem si s problémem poradí.

Má si být jist, že zde může říct cokoli, a to zůstane pouze mezi ním a terapeutem a ten klienta nebude za nic soudit. Psycholog je zvídavý ale nevyzvídá. Zajímá se upřímně o klientův vnitřní svět, o jeho pochopení, o jeho významy, které se ukrývají za slovy a nevkládá klientovi do duše své vlastní preference a přesvědčení. S respektem přistupuje ke klientově životní zkušenosti. Vnímá klienta v kontextu jeho života a vztahů, ne jako osobu vytrženou ze sociálního okolí. Psycholog jednoznačně ve své mysli uschopňuje klienta, že je to právě on, kdo je expertem na svůj život. I když momentálně (a dočasně) potřebuje pomoc.

Psycholog zůstává expertem na terapeutický proces, obsah ovšem přináší klient. Psycholog věří klientovi, že jeho odpovědi zevnitř vlastního duševního prostoru jsou pro něj ty platné a užitečné. Psycholog primárně neuděluje rady. Psycholog společně, ruka v ruce s klientem, objevují řešení, která jsou v klientovi, aktivizují klientovy vlastní zdroje, hledají společně, co je pro klienta fungující a užitečné a toho společně dělají víc, nalézají nové možnosti.

Psycholog má ke klientovi vztah, který je definován určitým druhem mezilidské lásky. Nevěřím tomu, že je možné člověku skutečně pomoci bez toho, aby toho druhého měl nějakým způsobem rád, rád jako člověka bez předsudků a svých představ o tom, jaký ten druhý má být.

Psycholog s klientem hledají, co se klientovi daří a to rozvíjejí. Nerozvíjí zbytečně problém, rozvíjí ale řešení.

Psycholog klade každou otázku tak, aby byla pro klienta užitečná, a taky vždy ví, proč ji klade a proč právě nyní. Psycholog vytváří klientovi terapeutické prostředí, kde se cítí bezpečně a kde může dojít k žádoucí změně, kterou si klient bude umět odnést do svého života. Zda se tak děje v dialogu nebo koučinku, prostřednictvím dobře kladených otázek, vědomě i nevědomě, nebo spuštěním vnitřního hledání, přes mimovolní, mimoracionální a mimovědomou vlastní reakci v hypnotickém transu nebo jinak, je otázkou cesty, otázkou dobře zvoleného terapeutického prostředí. 

Když tohle klient vnímá a cítí se přijatý a bezpečně, zřejmě se setkal s profesionálem.

Taky se domnívám, že již z prvního sezení si má klient “něco prospěšné odnášet”.