Hnutí mysli 132.: Kde sídlí choré myšlení?

Klient, který odešel ze sanatoria pro léčbu drogových závislostí, mi položil zajímavou otázku: “Kde je mé choré myšlení, kde ono sídlí?”

Byla jsem překvapena touto otázkou, protože nic “chorého” jsem na něm a na jeho myšlení neshledávala. Zeptala jsem se, jak na to přišel, že by někde u něj mělo být choré myšlení.

Řekl mi, že tohle mu tři roky vštěpovali v sanatoriu do hlavy. Že má choré myšlení, že se neumí rozhodovat a že si všichni “profetovali” centrum pudu sebezáchovy. Tudíž musí dělat všechno, co se mu řekne, protože personál je sestaven z odborníků. A oni “vědí”. a taky brát spousty psychofarmak.

Navíc teď velmi chtěl absolvovat vyšetření mozku, aby se ukázalo, které části má tedy nefunkční. Nutno poznamenat, že ze sanatoria byl propuštěn do civilního života, s nejasným vysvětlením, že pobyt v sanatoriu je pro něj již neproduktivní.
Několik měsíců “na svobodě” abstinuje ode všech možných “látek” včetně kafe, má práci, podporující rodinu, plány s rekvalifikací a dalším vzděláváním a taky plán o založení malého podnikání.
Dochází do klubu pro abstinující, dochází do terapie, sportuje.

Neumím si vysvětlit, proč profesionální personál propustí člověka, kterého z nějakého důvodu nedůstojně indoktrinoval tím, že má choré myšlení, nebo se neumí rozhodovat, nebo má “profetovanou” nějakou část mozku, bez jakékoliv korekce těchto vyjádření v reálném čase, ať už kdysi ona vyjádření sloužila k nějakému, pro mne nepochopitelnému, dobrému záměru.

Mám zato, že sanatorium pro léčbu drogových závislostí má do života pustit člověka v takovém stavu a tak vybaveného dobrým úsudkem o sobě a tak posíleného v sebevědomí a sebeúctě, aby ten byl schopen sebe si vážit, zacházet se sebou zdravě a věřit si, že zvládne nejen chvilku “nefetovat”, ale abstinovat dlouhodobě v plném a aktivním životním nasazení. A tak se v praxi naučit o sobě důležitou věc, že má na výběr a že má vždy víc možností a že je strůjcem svého bytí.

Je hodně namáhavé, naštěstí však možné, dekonstruovat škodlivá přesvědčení. Ani sebezkušenost, že život tohoto muže “na svobodě” se vyznačovala samým úspěchem, kvalitním rozhodnutím, dobrými vztahy, sebe-pečujícím postojem a podobně, nestačila na to, aby se hluboce vrytý koncept o vlastní neschopnosti, utvrzován tři roky, jaksi korigoval sám od sebe.
Ale nakonec se to povedlo, v dlouhém dialogu, plném konkrétních příkladů, co se mu již povedlo, jak se na to můžeme nyní podívat, jak o tom můžeme nyní přemýšlet.

Na vyšetření mozku již netouží jít.

Mně se ovšem nabízí velmi stručná odpověď, kde to sídlí “choré myšlení”.