Hnutí mysli 135.: Je “schizofrenie” nemoc nebo pouze způsob, jak reagujeme na těžkou životní situaci?

Přítelkyně mě požádala, ať napíšu něco o schizofrenii, cokoliv, že to nyní potřebuje pro někoho známého, jako povzbuzení.

Vím, že to tak nemyslela, přesto chci říct, že si myslím, že o schizofrenii, jako takové, psát nelze. Nebo alespoň ne tak, jako o jevu vytrženém z kontextu, vytrženém z lidského příběhu – a to z jedinečného příběhu KONKRÉTNÍHO člověka.

Co však můžu, je psát o konkrétním lidském utrpení, které se projevilo tak, že tomu na psychiatrii začali říkat schizofrenie. A pak s ní, se schizofrenii i naložili tak, jak se s ní nakládá, když si o ní myslíme, že je schizofrenií. Totiž zasypali ji psychofarmaky. Zavřeli ji na oddělení. Aby se opravil mozek a jeho biochemie. Biochemie byla, v souladu s myšlením, které připisuje schizofrenii právě pokažené biochemii mozku, takhle opravována.
Byl léčen člověk, jedinečný tvor s jedinečným příběhem, nebo byla “léčena” schizofrenie?

Výsledek? Halucinace jako bonus. Otupění.

Ať to zkrátím. Přejdu k POVZBUZENÍ:
Tahle klientka je nyní zdráva (Proč si to dovolím tvrdit, je uvedeno níže.) Je dlouhodobě bez psychofarmak, ta si sama vysadila ještě než mne navštívila.
Pracuje. Předtím byla oficiálně invalidizována, prý zřejmě do konce života. Jak to? Její “bludy”, jak tomu říkali v “opravně mozků”, byli zcela pochopitelné – vnitřní, nevyřčené úvahy kolem velmi důležitých témat, o kterých dosud s nikým nemluvila nebo nemohla mluvit. Jak to, když byla v profesionální péči?
Někdy potřebovala přijít velmi pozdě a někdy nutně a neplánovaně. Pokud není člověk mrtev a jen malinko MŮŽE vyhovět, asi by zejména v některých případech měl, může to být opravdu velmi důležité.
Jak to, že po pár sezeních (čtyrech, pamatuji-li si správně) je zpátky v životě?

Nejvíc se člověk dozví, když se zeptá přímo u zdroje a nepředpokládá. Já vím, co jsem dělala, ale vím, co opravdu pomohlo, nezeptám-li se?

Tohle mi napsala:
“Chtěla bych poděkovat psycholožce Kataríně Bradáč za laskavý přístup, citlivou a moudrou podporu, porozumění a ochotu naslouchat problémům druhých.
Paní Bradáč mi pomohla, když jsem byla v obtížné životní situaci a dlouhou dobu jsem nedokázala najít důvěru k psychologům, lékařům a ani k druhým lidem. Velmi si vážím toho, že mě neodmítla přes moje velké potíže. Dokázala hodiny naslouchat mým problémům a neváhala mi pomoci ani mimo svoji pracovní dobu. Starost o klienta pro ni byla důležitější než dodržení ordinační doby nebo vykázaný stanovený zisk. Laskavost a důvěra byly jedním z léků, kterým jsem se v její poradně učila.
Bylo pro mě velmi důležité, že jsem s paní psycholožkou mohla hovořit o momentech, které jsem se jinde bála pojmenovat a dlouho nemohla najít nikoho, kdo by je se mnou sdílel. Vnitřní vnímání života je pro každého z nás jedinečné a velmi snadno se může stát, že na své cestě životem upadneme. Pak jsou chvíle, kdy pochopení a důvěra mohou zachraňovat životy.”

Je potřeba něco dodat?