Hnutí myli 172.: Dítě chceme integrovat do našeho života, ne opačně.

Mí přátelé, kteří před rokem čekali na narození svého vytouženého potomka, tehdy říkali: chceme to udělat tak, že naše dítě vpluje do naší reality, integrujeme jej do našeho života a ne opačně. Nemíníme se vzdát svých potřeb, svých koníčků a způsobu žití. A na dítě se hrozně těšíme.

Uplynul rok a jim se to daří. Jako velkou pomoc k ruce mají sice babičku, ta je však sama velmi vitální, činorodá, má spoustu zájmů, cestuje, spíš jako babička vypadá jako teta svého vnoučete. Dítko cestuje na kratší službní cesty se svým tatínkem, účastní se koníčků své mámy. Každý z rodičů má nadále svůj soukromý prostor jako člověk a oba mají nadále soukromý prostor jako pár. Dítko opravdu vplulo do jejich života a stalo se jeho součástí. Bez pocitů osamocení u maminky, bez pocitu odstrčení otce z důvodů plnění potřeb dítka na úkor potřeb dospělých rodičů.

A dítě je krásné, spokojené, vitální, zvídavé a nesmírně šikovné a usmáté.

Je zajímavé vidět, s jakou lehkostí to jde. V podstatě je vše při starém, akorát je u toho víc lidí. I když žijeme v jiné kultuře, než přírodní národy, hodně mi to připomíná právě způsob života oněch národů, o kterým se můžeme různě dočíst. Dítě přijde do fungujícího prostředí jako by tam bylo odjakživa.

A co může být přirozenější, jako dítě, které je od narození součástí “velkého světa”, kde je každý nadále sám sebou? Není to to nejlepší prostředí pro učení se právě takového životního postoje? Dítě mezi dospělými a dalšími dětmi různého věku, užitečnost synergií, zajímavost odlišností.  Spokojení rodiče. Tak si to užívejme, dokuď nám škola nevezme příležitost vnímat tyhle rozmanitosti a učit se od starších, učit se ochraňovat drobečky a starat se ně, zatímco se někdo větší zas umí postarat o nás. Tím, že nás hezky srovná podle věku a šmitec 🙂

A co má rodinka dále v plánu? Postupně učit svou ratolest chviličku počkat  místo neustálého obskakování, umět na chvilku mlčet, když mluví někdo jiný a další všední věci, které ovšem, když chybí, není lehké do života rodiny zařadit.

Už se těším, jak to bude skvělé a přirozené.