Hnutí mysli 205.: Potvrdit člověka

Nedávno jsem si znovu uvědomila, jak nesmírně důležité pro nás lidi je POTVRZENÍ ČLOVĚKA. Potvrzení našeho pohledu na věc, našeho názoru, myšlenek, pocitů. Potvrzení, které dává lidské bytosti najevo, že slyším, vnímám a beru to, co mi sděluje.

Mluvila jsem totiž s přítelkyní, která ve svém životě zažila velmi náročné období a týkalo se to partnerství. Je to již dávno za ní a nyní na vše pohlíží jako na životní zkušenost, bez bolesti. Tehdy to tak ale nebylo. Nikdo v jejím okolí nerozuměl tomu, co prožívá a proč se nakonec rozhodla rozloučit manželství, i když v něm žily společné děti. Setkala se s odsouzením, nepochopením, obviňováním. S výčitkami. Snažila se blízkým vysvětlit, že dál už nemůže. Její partner velmi trpěl něčím, čemu říkáme tzv. “paranoidní schizofrenie”. Tehdy, asi dvanáct let zpátky mu byla nasazena silná psychofarmaka. Žel jsme se v tomhle ohledu vůbec neposunuli a pořád těmto trpícím lidem nabízíme pouze psychofarmaka, velmi silná, s velmi destruktivními vedlejšími účinky (o terapeutických výsledcích nemluvě), i když “ve světě” přes 30 let funguje nesmírně účinný terapeutický způsob, jak k lidem, trpícím tímhle těžkým trápením pomoci, za účasti rodiny a důležitých lidí ze života “pacienta”, v dialogu, kde se postupně rozmotá, co bylo zamotáno. Ten přístup se jmenuje Open Dialogue a pochází z Finska a rozvinul ho Jaakko Seikkula a jeho tým. Ale o tom jindy. I když má přítelkyně měla zcela empatické pochopení pro situaci svého manžela a veškerý KONTEXT, v kterém trápení vzniklo, nebylo v jejich silách situaci zvrátit.

Jelikož je osobní zkušenost zcela NEPŘENOSITELNÁ, má přítelkyně chápala i své nejbližší okolí, že jí nerozumí. Že nemůžou pochopit, co to znamená být denně vystaven situacím, kdy ten nejbližší člověk, trpící stihomamem, kontroluje a pronásleduje své blízké, ve snaze dokázat svojí verzi reality, ve snaze získat důkazy o svém přesvědčení.

Před krátkou dobou jsem pracovala s párem, který trpěl velmi podobným trápením. A zažila jsem silné emoční vyjádření paní, která byla na pokraji svých sil a možností. Byl to křik a nářek z hlubin duše, člověka, který je v koncích a nevidí žádné světlo na konci tunelu. Přímo do tváře svého partnera.

Tehdy jsem si vzpomněla na příběh mé přítelkyně, starý dvanáct let. A zavolala jsem jí. Ani ne tak s radostí, že se nám s klienty nakonec povedlo vše rozmotat. Ale s hlubokým POCHOPENÍM k tomu, čím prošla. Jsou to jiní lidé, já vím a jiné příběhy, vím. Ale ta bolest, kterou v sobě nesla a vyjádřila ta paní v mé pracovně, ta byla tak hluboká, že si jednoduše dovolím říct, že něco velmi podobného musela zažívat i má přítelkyně. Oba příběhy byly tak zajímavě “podobné”. A ač ta bolest se stala dávno, když jsem své přítelkyni říkala, že jsem na ní myslela a proč, měla slzy v očích. Proč? protože jsem byla PRVNÍ a tudíž zatím pouze jeden jediný člověk na této planetě, který řekl: “já rozumím”. První, který říkal: “jsem dalek toho, abych tě posuzoval, jsem tady s tebou.”

Řekla, že to je, ač po dvanácti letech, pro ní obrovský DAR. Že z pustého ostrova, na kterém se tehdy ocitla, sama a proti všem současně, se nyní stal ostrov naděje. A klidu. I takhle zpátky v čase, není na něm sama, protože je pochopena. Člověk pochopený a potvrzený člověkem. A to byl DAR pro mne. Tohle slyšet zpátky.

Potvrdit člověka, to je dar, který si můžeme denně dávat. A sami se staneme obdarovanými.

A teď pryč od příběhu s mojí přítelkyní i paní klientkou. Neříkám, že potvrdit člověka, je to samé, co souhlasit, nebo ztotožnit se. Můžu s člověkem nesouhlasit, ale můžu ho současně respektovat, jeho pocity, jeho názory, jeho přesvědčení, postoje. Potvrdit ho. Možná je to zvláštní slovní spojení, ale nenalézám výstižnější, jako “potvrzení člověka”. Pokud si to oba přejeme, můžeme dál diskutovat, sdělovat si své pohledy, i když jsou odlišné, objevovat se navzájem. Nebo taky ne, ale dát si najevo lidské potvrzení, to lze.

Je to jedna z nejlaskavějších odezev, jakou můžeme v dialogu s člověkem darovat. Bez potřeby prosazování svého názoru, bez potřeby posuzování, moralizování či jiného ubližování. Jednoduše potvrdit člověka.