Hnutí mysli 131.: Šok láskou

Před pár dny mne navštívil můj klient, mladý muž, který se zejména těšil na jednu věc, jak mi o ní povypráví.

Začal mu vztah s partnerkou, která, jak prý sama říká, se potřebuje dát “duševně dohromady”. Jelikož on sám v životě už svedl a vyhrál nejednu bitvu, nabídl jí pomocnou ruku.

Malinko si postěžoval, jak on nesnáší, když se do něj kdokoliv naváží, útočí na něj a slovně ho napadá. A jako naschvál, během jednoho rozhovoru s přítelkyní se událo z její strany právě to.

Jelikož je to pro něj tuze citlivé, už se chystal ohradit a oplatit ji stejně. Tak to dělal dosud.

Ale stalo se něco, co si sám neumí vysvětlit. Neudělal to. Naopak, zůstal klidný, i když se mu to nelíbilo. Ženu to překvapilo a pak, když řekl, že ji má rád a nechce se takhle bavit a že se jí zřejmě něco stalo, když tak křičí, ona se rozplakala.

Objal ji a zůstal zticha. Ona se brzy uklidnila a řekla, že takhle se k ní ještě nikdo nezachoval.
On sám měl se sebou tuhle zkušenost taky poprvé.

Vím, že není snadné ustát emocemi nabité rozhovory. Zejména ty, které vedeme s blízkými. Tam jakoby se lámaly skořápky shovívavosti, slušnosti, zdvořilosti a často plynou slova, která později i litujeme. A možná je to právě proto, že se cítíme jaksi bezpečněji, přijati a milováni, tak si nebereme servítky.

Myslím si, že navzdory bezpečí a přijetí, ve kterém rozhovory s blízkými vedeme, je místo i pro slušnost a zdvořilost, kterou snadněji projevujeme třeba na veřejnosti a vůči cizím lidem. A taky místo pro velkorysost, která nám pomůže zastavit první slova, která se nám derou na jazyk a kratičkou úvahu: jak by právě teď odpověděl člověk, který skutečně miluje? Jak by odpověděl moudrý člověk, který umí předem, než něco vypustí z pusy promítat, zda je to laskavé, užitečné, nutné či pravdivé?

Ti druzí nejsou strůjci našeho štěstí či neštěstí. Jsme to my sami a naše svobodná volba, jak se budeme utvářet, jak reagovat, jak se k čemu vztahovat. Vždy máme na výběr, třeba se ze začátku jenom potřebujeme naučit, že to tak je, pak se naučit si vybrat a pak se dle toho svobodně zachovat. A pak sklízet, co jsme zaseli.

Můj klient se zastavil a vybral si a sklidil zcela jiné pokračování příběhu a snad i nabídl své přítelkyni jinou zkušenost, jak se dá spolu mluvit a nezraňovat se. A třeba jí tím i velice pomohl. A společnému vztahu taky.

Slovo má ohromnou sílu. A taky záleží na tom, jak je řečeno.