Hnutí mysli 140.: Trojnásobný hlupák

Kdysi se mi přítel “stěžoval” na něco, co se týkalo jeho vztahu. Pak ale řekl: No, nebudu si stěžovat, ono to nějak dopadne uvidíme, třeba si o tom promluvíme s manželkou, stejně vím, že mi tohle řekneš, ať si o tom především promluvím s tím, koho se to týká.”

Zřejmě bych se zeptala, co by mu pomohlo nyní – v našem rozhovoru a zřejmě bych pak i nabídla, aby mluvili oni dva spolu, především.

Jelikož však máme mnohaletý vztah, který snese i nějaké to “dloubnutí”, řekla jsem mu i něco dalšího:
“Podívej, to je dobře, že si nechceš stěžovat. To bys pak byl Třínásobný hlupák.”

“Jak to?” zeptal se zaraženě. “Vždyť ty musíš naslouchat stížnostem.”
“To ano, ale lidi, kteří ke mně chodí, chtějí obvykle své potíže řešit, ne si jenom stěžovat, i když na počátku něco jako stížnost aneb trápení je.”
“Dobrá”, říká, “ale proč Třínásobný hlupák?”

“To je jednoduché. Muž, který si stěžuje na svou ženu je Třínásobný hlupák. Když chceš, i opačně to platí.

Za prvé, že si takovou ženu, se kterou se tak trápí, až si musí stěžovat kolem, vůbec z toho množství žen vybral.

Za druhé, když už si neumí vybrat, že nědělá nic proto, aby to změnil, když už ho to tak trápí, že si musí stěžovat kolem.

A za třetí, že pokud si neumí vybrat ani nedělá něco, aby se to změnilo, že s ní pořád zůstává v tom velkém trápení, až si musí stěžovat kolem.”

Přítel se smál a řekl, že už si na nic nikdy nebude stěžovat, protože tohle je opravdu hrozné zjištění.

Po nějaké době mi říká: “Víš ty co, ten tvůj “Třínásobný” se mi pěkně uhnízdil v mozku. Pokaždé, když mám na jazyku nějakou stížnost, tak ji zas polknu a přemýšlím jinak. Co s tím udělám a jestli taky vůbec s tím chci něco dělat. A jestli umím a můžu.”
Takže ti vlastně pěkně děkuji.” Dodal sarkasticky a pak vysvětlil, že to myslí zcela vážně a je tomu rád. A prý si to mám napsat do těch svých “Hnutí”.

Tak píši, jelikož jak čas plyne, se zde objevuje to, co si nesměle dovoluji považovat za alespoň malinko užitečné – třeba i pro jednoho člověka.

Člověk, který zatím neuchopil své potíže či je nezačal řešit, samozřejmě není žádný hlupák. Někdy není ještě ten správný čas, jindy se něčeho bojí nebo je k tomu jiný důvod.
Tuhle mluvu jsme si mohli dovolit mezi sebou jako přátelé.
Každý žijeme své životy nejlíp, jak umíme. A někdy k tomu patří i to, že zatím neřešíme to, co nás třeba i dlohodobě trápí.
Ještě nenastal ten čas.