Hnutí mysli 149.: Když pro stromy nevidíme les aneb pro příležitosti a závazky ztrácíme sami sebe

Měla jsme moc podnětné sezení s mladou dámou, inteligentní, pilnou, důslednou, citlivou.

Je v zajímavém a energeticky náročném životním období, kdy se dějí samé změny v oblasti práce, studia, vztahů…

Udělala důležitá rozhodnutí, která považuje za správná (i je tak cítí)a když se začala v nové životní situaci usazovat, jako schválně, přišla další změna – pracovní nabídka, pro kterou v novém životním konceptu nebylo vůbec místo, současně byla tak lákavá. A pěkně to celé zamotala.

Tudíž nastalo rozhodování se mezi A a B. Samozřejmě, jak to bývá, nová příležitost měla svá “pro a proti”. A jak to ještě bývá, rozhodnout je potřeba se ihned. Buď tak nebo tak, ber nebo nech být, ano nebo ne. Složité dilema.

1. Čemu já věřím je, že ODPOVĚDI máme UVNITŘ. Jenom je třeba nevidíme, protože si neklademe ty správné a užitečné otázky, což bývá mnohdy velmi obtížné – klást takové otázky samému sobě.

2. Další věc, s kterou se potýkám je ta, že velmi často uvízneme v PASTI DVOU MOŽNOSTÍ. A často v pasti, kterou na nás nastraží někdo jiný. Postaví před nás dva stromy a řekne: “vyber si”.

3. Další věc je, že my často pod tlakem času, nebo pocitu závazku sice cítíme, že jsme v úzkých, ale vybíráme z “nastražených možností”. Je potřeba si vybrat (řekl někdo, nebo říká nějaký hlas na základě “kódu MUSÍŠ”, vždyď si to slíbil, vždyď si odepsal smlouvu na dva roky, vždyď to očekávají rodiče, vždyď jsme tě podpořili a teď očekáváme, …)

Co s tím? Není to tak složité. Nám stačila hodina a 3 minuty a bylo jasno, dostavil se klid, radost, úleva a absence strachu. Opravdovost v rozhodnutí.

O co šlo?

A) Když před nás někdo postaví dva smrkové stromy a řekne: “vyber si”, velmi často zapomínáme na to, abychom se NEJDŘÍV SAMI SEBE zeptali, zda-li jsme vůbec v tom SPRÁVNÉM LESE.

Co s tím?
Když podstopíme na chviličku a pohlédneme na celý les, můžeme vidět, zda to je ten, který patří k našemu životu a je pro nás opravdový nebo ne.
Na chvilu odvrátéme zrak od “těch dvou možností” a zamyslíme se, co je pro nás obecně důležité, jak má vypadat náš život, abychom my byli šťastni, spokojeni, co je pro nás opravdu hodnotou, co chceme v životě mít, co zažívat. Jak poznáme, že už to máme, jak to poznají druzí, že jsme šťastni…

Pak třeba zjistíme, že toužíme po životě v borovém lese.
Najednou je zcela jasné, že ty dva stromy, co nám nabízejí a jsou to smrky, zcela určitě nejsou pro nás a NEMUSÍME mezi nimi vůbec volit.

 Stejně stojí zato prozkoumat závazky, které nám stojí v cestě jako překážky, když opouštíme smrkový les a míříme do borového.
Jsou to skutečně překážky? Vůči komu ty závazky máme? Jsou pořád platné, nebo se jen domníváme, že se to od nás čeká? Co to pro nás znamená mít tenhle závazek a co to znamená mít možnost to změnit? Jaké jsou možnosti čestně jim dostát nebo čestně je změnit? Třeba najednou zjistíme, že to není překážka, ale okolnost k řešení a že možností máme spoustu.

C) Když sobě nasloucháme, nemůžeme se OD SEBE VZDÁLIT a když trošku jo, tak jenom na doslech a na dohled, abychom pořád věděli, v jakém jsme lese a pořád sami sebe slyšeli.

D) Každý den máme možnost se rozhodovat správně pro NÁŠ ŽIVOT, vždyď kdo ví, kolik času ještě máme a proč vůbec mrhat i minutkou našeho vzácného času tím, že budeme pobývat v smrkovém lese?

E) Vždy je víc možností, než je nám nabízeno odněkud, zvenčí, od někoho. Třeba je tu i možnost vůbec NEVYBÍRAT. Obzvlášť v situaci, kdy je na nás vyvíjen tlak, že je potřeba se rozhodnout HNED, je obzvlášť užitečné si uvědomit, kdo to říká. A taky, že není potřeba si vybírat HNED, zejména je-li rozhodnutí závažné.

Kdo je odpovědný za náš život? Tudíž kdo má rozhodující slovo? A kdo rozhoduje o tom, zda vůbec bude vybírat či něco měni a i když, pak kdy a za jakých okolností a co mu to má přinést do JEHO vlastního ŽIVOTA?

Je příjemné vidět a slyšet samého sebe a je příjemné žít ve svém lese. Pak je kde-co jasnější a snadnější. Vidíme-li náš les a to svýma očima.