Hnutí mysli 197.: Jsem dost dobrý?

Kolikrát jsme slyšeli od jiných, že nejsme dost dobří? A kolikrát jsme slyšeli, že druzí to samé říkají o sobě?

Já myslím, že šeredně často.

A jak často to říkáme sami sobě?

To je ta dokonalá past, kdy si v ubližování klidně i vystačíme sami se sebou…

A co bychom si tak místo toho mohli říkat? Napadlo vás to samé, že bychom si mohli třeba říkat: “Jsem dost dobrý?” Pokud ano, blahopřeji, zůstáváme v té SAMÉ hře. Ve hře o POSUZOVÁNÍ. Hezká hra, plná bolesti.

Ve větě “Jsem dost dobrý” jsou totiž dvě jedovatá slůvka. Tudíž zbytečná. To první je DOST a to druhé DOBRÝ. Obě z hry “Člověče, posuzuj se”. Když je z té věty vyhodíme, co zůstane? … Zůstane JSEM. Čisté jáství.