Hnutí mysli 222: Olympiáda – Vrh VLASTNÍ frustrací na CIZÍ cíl

Vrh frustrací je národní sport a proto se stal olympijskou disciplínou. Na olympiádu, jak známo, se propracují jenom mistři v oboru. Každý mistr jednou začínal, a to, co ho dostalo na vrchol, byl, samozřejmě trénink a soustředění.

I pro Vrh VLASTNÍ frustrací na CIZÍ cíl je sestavený vysoce propracovaný tréninkový plán. Stačí ho dodržovat a zejména PRAVIDELNĚ TRÉNOVAT. (Každý z kroků je třeba důsledně odpracovat a taky dodržet posloupnost jednotlivých kroků. Tady je osvědčený plán pro začátečníky (jako ve všem, nějak je třeba začít a kdo by měl zájem, dá se navázat tréninkovým kursem pro pokročilé, ale to až časem):

1. REGISTRACE

Zaregistrovat pocit nevole či naštvání nebo frustrace (jsou na to i přiléhavější slova) když se něco NEDAŘÍ přímo nám samotným, třeba:

• Něco dělám a nepovede SETO (protože jsem nebyl trpělivý, nebo jsem líný to dotáhnout, nebo nejsem zvyklý pracovat – či se zapotit, fuj – a už vůbec ne čekat na výsledek déle než 3 minuty)
• Nebo Jasně naznačuji (ale neřeknu to samozřejmě přímo), co chci a druzí to ignorují (dělají, že nechápou nebo jsou úplně vypatlaní, či co, vždyť jsem sice neřekl přímo, co chci, ale mají to odtušit z barvy mých očí nebo tak nějak)
• Jsem a priori nar.ný (to je to přiléhavější slovo), protože PROTO!!

NEBO zaregistrovat pocit toho, ehm, ééé, nasr.ní, když si VŮČI NÁM někdo další dovolil jednu (nebo i více!!!) z těchto šílených SPROSŤÁREN:

• Z titulu osobní svobody s námi nesouhlasit! Pakárna.
• Mít svůj vlastní názor! Ohavné.
• Dělat si něco ve svém životě (nebo si něco myslet) aniž bychom s tím my předem souhlasili! Nehoráznost.
• Mít vlastní hodnotový žebříček! To je obzvlášť sprosté.
• Říct nám přímo, co si myslí. Fuj, středověk.
• Dovolit si na něco svévolně neodpovědět, navzdory tomu, že jsme položili jasnou otázku a klepeme nožkou o podlahu, u toho máme zkřížené ruce a bojovně vystrčenou bradu. Hnus.
• Být v pohodě (obecně) nebo zejména když já nejsem v pohodě (to je ovšem to závažnější)! Tak tohle je k nevydržení.
• Mít jasno ve svých věcech, když my ve svých jasno nemáme! Jaká opovážlivost.
• Zažívat v něčem (čemkoliv) úspěch (zejména když se ten člověk přičinil svojí vlastní odvahou a pílí)! Splašky a žabince.
• Zjevně nás nepotřebovat (být samostatný) a drze odmítat naši (vnucovanou) odbornou pomoc! Tak jako tohle teda ne.
• …!

2. REKOGNOSKACE/PRŮZKUM TERÉNU

Tento krok vyžaduje buď to rekognoskaci terénu, čili důkladné porozhlédnutí se kolem sebe a sepsání seznamu přítomných osob. Pokud žádná osoba není přítomna, použijeme průzkum telefonního či e-mailového seznamu nebo kontaktů na sociálních sítích a podobně.

1. VÝBĚR TERČE

Pečlivě vybereme ideálně jednu osobu (výběrem více osob bychom riskovali, že se vzájemně podrží a spiknou proti nám a to my nechceme), která bude splňovat minimálně jedno, ideálně všechna tato kritéria:

• Má nás ráda.
• V komunikaci s druhými se chová slušně.
• Má dobré srdce.
• Umí odpouštět.
• Necítí se dobře v konfliktních situacích.
• Snadno se chytí do komunikačních pastí, které nastražíme (třeba se z ničeho nic tváříme kysele a významně přitom mlčíme a když se nás zeptá, co se děje, řekneme: NIC! A dále se tváříme kysele a významně přitom mlčíme).
• V šoku z našeho libovolného sprostého chování nerozpozná, že spleteme vždy minimálně dva nesouvisející logické typy a úplně se do toho zamotá, třeba (třeba: 1. Logický typ je láska a druhý logický typ je něco, co chceme. A my to spleteme dohromady třeba takhle: Když mě máš rád, tak to uděláš pro mne!)
• Snadno se chytne na hry „Sophiina volba“ (kdo viděl ten film, nebo četl knížku, ví, že Sophie si měla vybrat, které ze svých dvou dětí dá v nacistickém táboře zabít a které nechá žít – zřejmě se na tom nacistický lékař, který jí k tomu nutil, dobře bavil, protože ji povzbudil tím, že řekl, že když si nevybere, zabije děti obě), čili tu hru zahrajeme v různých obměnách:
  • Tak si vyber, buď máš rád mě, nebo svou matku!
  • Jednou jsi se rozvedl, tak si vyber, buď to já, nebo tvé děti z prvního manželství!
  • Koho máš víc rád, synku, maminku, nebo tatínka?

1. PŘÍPRAVA NA VRH

I když jsme pečlivě udělali předchozí kroky, přece jenom je důležité provést malý test, než se vrhneme na vrh. Uděláme to takhle:

• Něco hodíme o zem (nejlépe něco, na čem té druhé osobě záleží a nám ne).
• Pokud se osoba „chytí“ a začne se starostlivě zajímat a říká: „vždyť vidím, že se něco děje“, zvolíme jednu z těchto variant:
  • Zhroutíme se (ale znovu opatrně, pouze když jsme těsně nad měkkým gaučem, velkou měkkou postelí, sněhovou závějí a tak).
  • Odejdeme do jiné místnosti a třískneme dveřmi.
• V tom momentě se zatváříme ještě víc dramaticky a řekneme, že se nic neděje.
• Čekáme, až se nás osoba zeptá, co se děje (stačí otazník v očích nebo tak něco).
• Uděláme naštvaný nebo kyselý obličej (snažíme se přímo vyzařovat negativní energii).
• Upoutáme pozornost vybrané osoby (třeba si významně odkašleme, dobře působí i omdlévání – ale pozor, jenom na měkkém povrchu).
• Řekneme: „stejně za všechno můžeš ty!“
• Řekneme, že se odstěhujeme.
• Řekneme, že se zabijeme.
• …

Pokud osoba dál jeví starostlivý zájem a z její tváře začínáme načítat pocit VINY, STUDU nebo ZMATENÍ, tak máme otestováno a můžeme přejít přímo k vrhu VLASTNÍ frustrací na CIZÍ cíl. Doporučuji vrh neodkládat, jinak hrozí, že se cílová osoba vzpamatuje a uvědomí si jednu z těchto příšerně NEBEZPEČNÝCH věcí:

• Že ji právě manipulujeme a citově vydíráme.
• Že se snažíme přenést zodpovědnost za naše záležitosti na jinou osobu a udělat z ní viníka.
• Že to máme i tak trošku naplánované.
• Že jsme vybaveni pouze uměním násilné komunikace a úplně nám schází výbava v umění komunikace nenásilné (ani vlastně nevíme, že to existuje, tudíž nemáme páru o tom, co to vlastně k čertu je).
• Že jsme k smrti vyděšeni, protože neumíme čelit svým životním výzvám.
• Že máme strach sami ze sebe.
• Že jsme v této oblasti nezralí.
• Že očekáváme, že svět bude růžový 24 hodin denně a 7 dní v týdnu a když to tak není, jsme ztraceni, jak ten Goro u Tokya (neschopnost naložit s vlastní frustrací).
• Že si neumíme vlastně poradit se žádnou z negativních emocí.

1. SAMOTNÝ VRH VLASTNÍ FRUSTRACÍ NA CIZÍ CÍL

Vše je připraveno, je potřeba železo kout, dokud je žhavé, neváhat a jít na to.

Každopádně je třeba se tvářit významně negativně, dotčeně, trpitelsky, zpočátku neudržovat oční kontakt, třískat věcmi nebo nahlas vzdychat. Poté je možné vraždit pohledem – tehdy je povoleno oční kontakt navázat.

Je užitečné upoutat pozornost cílové osoby tak, aby se zeptala, co se děje. (Když  se nezeptá, nenechme se odradit, poradíme si sami.)

Pak je dobré se zamyslet nad tónem a modulaci hlasu. Je možno zvolit z těchto možností: sípavě, výhružně tiše, ječet, kravál-ovitě, stupňovitě po hysterický projev, dle kapacity hlasivek a dle účinnosti na cílovou osobu. 

Pak schází promyslet jenom scénář proslovu (alespoň jeho začátek), opřeme se do zkušeností, co je pro cílovou osobu nejvíc zraňující či ohrožující, to bude nejúčinnější. 

Třeba takhle:

Stejně za všechno můžeš ty, ty hloupá krávo, nebýt toho, že jsem si tě vzal, mohl jsem být šťastný, však to všichni říkali, že si beru na krk balvan na provazu, nenávidím tě, bodejť bys chcípla! A navíc jsi tlustá a hnusná!

Nebo:

Ty parchante, jak si to dovoluješ ničit mi život?! Maminka říkala, co za atrapu si to beru, že s tím nepořídím a měla pravdu! Podívej, jaký máš plat, kdejaký Honza z Horní Bečvy má vyšší. A o tom, co máš v kalhotách, ani nemluvím. 

Nebo sofistikovaněji:

Jsi úplně mimo, copak to nevidíš, že beze mě bys byla nula? Neumíš nic, jsi nicka a k tomu nevděčná. S ničím se na tebe nemohu spolehnout, už jsme z toho totálně vyždímaný, ani ten sex nestojí za nic. Jdu ven, nečekej mě. 

Anebo:

Ty jsi citlivá, víš? A neumíš být sama. Sama bys byla ztracena. Taková jsi a taková zůstaneš. Nikdy se v životě nepostavíš na vlastní nohy, potřebuješ pořád vedle sebe chlapa, co se o tebe postará, který tvé věci vyřeší. Beze mě umřeš do dvou týdnů, ani to nezkoušej se odstěhovat, připlazíš se za pár dní zpátky. Ale to já nevím, jestli tu ještě budu…

A taky tohle:

Jsi kretén a kreténem zůstaneš, neumíš mi to ani udělat, natož abys byl chlap, když ti zavolá maminka a pořád se naváží do našich věcí. Dávno si tě nevážím a ani jsem si tě nikdy nevážila, na co sáhneš, to zkazíš!

Nebo pospojovat ještě víc věcí, ať je v tom hezky nepřehledně:

Ubožáku stupidní, co sis myslel, že se budeš tahat s tou děvkou před 20-ti lety a já se přesto přenesu? Jsi obyčejný lhář a navíc jsi vše zařídil tak, abych byla na tobě závislá, mizero! Neumíš ani auto zavést do myčky a ta pokuta za rychlost, to se ti podobá. Ty šediny a žaludeční vřed mám beztak z tebe, ale když umřu, to jsem zvědavá, jak to budeš vysvětlovat dětem! (Ideální je zařídit, aby děti byly přítomny, čím jsou mladší, tím lépe.)

Nebo:

Zabiju se o Vánocích, ať máte všichni o čem přemýšlet, parchanti nevděční.  Vždyť kvůli tobě i děti odešly z domu, jak se na tebe nemohou dívat. Jediná cesta je, že na mě přepíšeš majetek a odstěhuješ se. Ale ten bazén dokončíš, to si nemysli!

Anebo:

Kvůli tobě nemám čas na sebe a budu mít v létě otřesný zadek do plavek! Nenávidím tě! Pořád to tak je, vysaješ všechnu moji energii a já pak jenom stárnu!

…

1. REGENERACE PO VÝKONU

Každý výkonový sportovec ví, že výkon je potřeba střídat s odpočinkem a regenerací. Jinak by z dlouhodobé perspektivy výkon mohl klesat a to nechceme.

Nejlepší je tedy ukončit vše migrénou nebo dalším omdlením. Lze předstírat i záchvat ledvinový, či omdlení doprovázené dezorientací, pískáním v uších, zhoršením stability, stěžovat si na napětí v šíji a podobně a beze slov očekávat zavolání rychlé pomoci – to je to houkající auto s těma borci, z kterých jde klid a profesionalita a nic nekomentují, jenom pečují a navíc bývají i pohlední. Lze očekávat i sličné dámy se zmíněnými postoji a schopnostmi. Jak je libo. A hlavně péči-péči-péči a zájem. A trvat na přítomnosti onoho člověka (na kterého jsme VRHLI) v nemocnici a z titulu bezmoci a existence na prahu smrti povolit tělesný kontakt, třeba držení za ruce či objetí. Po zavedení kanyly do žíly a uložení do nemocničního ložního prádla si pořídit jedno-dvě selfie a hodit to na Facebook, Instagram nebo někam tak podobně.

Hodně výdrže v tréninku přeji, sportu zdar a VRHU zvlášť!