Hnutí mysli 224: Prosby maskované za stížnosti

Slyšeli jste taková ta zvolání jako: “Tady je bordel”! Či: “Je mi zima!” Nebo: “To ostré světlo tady je hrozné!” Anebo: “Svítí mi to přímo do očí”! Nebo ještě jinak: “Chápu, že když se máslo vytáhne z lednice a hned natírá na chléb, tak není snadno ho rozmazat na tenkou vrstvu…” poté, co někomu předložíte snídani.

Co následuje? Pokud se zvednete a začnete:

• zběsile uklízet,
• nebo přitápět,
• či zatahovat závěsy,
• anebo fénovat teplým vzduchem vrstvu másla na chlebu, aby změkla a bylo možné ji rozetřít na tenkou vrstvu či z ní maličko odebrat, 

tak bude možná vše v pořádku. Ovšem jenom za předpokladu, že jste se trefili do nevyřčeného požadavku, skrytého za oním zvoláním. Ono totiž může být požadováno něco zcela jiného, třeba:

• najít placenou uklízečku,
• přestěhovat se do teplých krajin,
• darovat sluneční brýle,
• zajímat se o zdraví a množství cholesterolu v krvi stěžovatele.

Nebo taky něco zcela jiného. Kdo ví?

No, stěžovatel by měl vědět, co tím chtěl říct a zda vůbec něco chtěl po druhé osobě. Ale neřekl to. Někdy záměrně, někdy proto, že je tak navyklý komunikovat. 

Když se zeptáme, “a co tím chceš říct?” Dozvíme se třeba: “Ty nevíš, to není jasné?” Upřímně, odpověď by měla znít: “Ne, to skutečně není jasné, pokud to sám nevyjasníš. Přeješ si něco konkrétního ode mne?”

“Vždyť říkám, že je tady zima!” “Jo, to slyším, jenom nevím pořád, co si přeješ v této souvislosti ode mne. Mám přitopit, nebo přinést deku, nebo vařící grog, nebo se chceš odstěhovat na Bali, nebo co?” “Tak to je snad jasné, že chci, aby ses přitulil, ne?!” “Hm, aha, tak teď už to vím, to mě nenapadlo. Hele a co kdybys mi to příště řekla přímo, třeba: je mi zima, pojď se přitulit, co?” “Nejseš přeci blbej, máš to vědět!”

No, kdo chce kam… obvykle se lidi v takové nepřímé komunikaci necítí dobře, nebo se přímo cítí být manipulováni. A pokud nepomůže prosba, aby byli požadavky a přání komunikovány na přímo, tak třeba neudělají nic. Ve vzduchu pak visí věta: “To slunce mi svítí do očí!” A nikdo s tím nic nedělá. Proč by dělal, když neví co. Pokud se majitel oné věty nasupí, tak to zřejmě byla prosba – ale prosba MASKOVANÁ za STÍŽNOST.

Ono je to skutečně umění nenásilné komunikace, kterému se lze naučit. Bez manipulací, přímo říkat, co cítíme, co si přejeme, co potřebujeme, o co žádáme či prosíme druhou osobu, aby pro nás udělala. Kde to však vzít, když jsme sami tak nebyli vychováni. Třeba můžeme začít tím, že maskovaným prosbám odoláme a požádáme, aby je dotyčná osoba sdělila přímo. Nebo sami za sebe budeme chvilku pozorovat, co nám leze z pusy a zda jsme transparentní, nebo hrajeme hru: kdo lépe ZAMASKUJE to, co si přeje a pokud to nedostane, tak kdo se umí nejvíc nasupit. Třeba brzy zjistíme, že být transparentní se vyplatí oběma stranám, že to šetří čas i negativní emoce. A v důsledku to není zas tak složité. 

Ovšem, pokud je MASKOVÁNÍ naší tajnou zábavou, tak to doporučuji se zdokonalit a přidat pár kompetencí, jako například:

• důkladně vynechat ze svých sdělení slovo “já” a říkat věci jako: to se zvykne, to se očekává, to se má
• taky vynechat slůvko “prosím”, je lepší ho nahradit rozkazem, nebo již zmíněnou stížností
• být co možno nejvíc vágní
• urazit se, pokud naše kamufláž uspěla a nikdo nechápe, co vlastně chceme
• křičet a zajíkat se od zlosti, pokud si někdo dovolí nám sdělit, že nerozumí, co si přejeme, zda bychom to nemohli říct jasně
• vyhrožovat rozvodem, pokud druhá osoba v klidu nereaguje na naše maskovací taktiky a neudělá nic
• vynadat druhé osobě, že je absolutně tupá a sobecká
• odmítnout vyplnit transparentně vyjádřenou prosbu od druhé osoby jako mstu za to, že ona nevydedukovala před půlrokem v úterý, o co jsme ji maskovaně žádali
• vrazit rovnou pár facek ignorantům, kteří se dělají, že nejsou schopni číst nám z hlavy myšlenky, debilové

Dá se, samozřejmě v maskování, jako ve všem, víc a víc zdokonalovat, to je jenom pár doporučení na úvod. Nebudeme se předci ponižovat nějakou primitivní mluvou, ze které je hned každému jasné, o co jde. Nejsme blbečci ve školce. Jsem předci sofistikovaní dospělí. 

Tak do toho!