Hnutí mysli 237.: Jak si máma snadno zabije vztahy s dětmi
Tohle taky není složité, stačí pár efektivních triků návyků a je to.
Třeba:
- Těsně před porodem rychle na nehty, pedikúru, oholit nohy a tak, upravit obočí a vyčistit pleť, ať na Instáči vypadám dobře (Linda měla báječné fotky minutu po porodu císařským řezem)
- U porodu hlavně fotit, zaznamenávat, uploadovat, brát mě spíš zleva, to vypadám líp
- Dítě fotit až od-rudne a vyhladí se, nevypadá fotogenicky, je jakési pomačkané a má bílé prsty
- Naštěstí jsme dva roky před porodem vybavili v porodnici nadstandard a dítě je možné odložit na celý den pryč, po tom výkonu se potřebuji prospat, mléko jsme odstříkali
- U focení ať je vidět značka těch kojeneckých hadříčků, nevysolím ty prachy na to, aby se to schovalo do zavinovačky, ne?
- Jaká je minimální doba kojení? Nenechám si předci vytahat prsa, už tak mě stály majland
- Jsem zvědavá, zda ten Lancôme krém na strie na 4 litry zabere, jinak se picnu
- Doufám, že už je doma ta podložka na kontrolu dechu a elektronická chůvička, snad to mrně bude v klidu u sebe v pokojíčku, tenhle plánovaný císařák, to je mazec, nemůžu si ani pčiknout bez té příšerné bolesti
- Jak to mám držet u koupání? Nevysmekne se to, když to bude namydlené? Ať to radši udělá mamka, předci jenom dvě děti zdárně vychovala
- Může dítě přejít na sunar ve druhém týdnu po porodu? Holky na chatu psaly, že je sice supr mít větší ňadra (konečně), ale čím dřív se to odstaví, tím méně se to vytahá a taky se v noci nemusí vstávat, flašku zvládne podat i maminka (co se k nám na dva měsíce, či na dva roky?? nastěhovala)
- Dítě má prý na čerstvý vzduch, je potřeba se barevně sladit v kočárkem, ať ty fotky za něco stojí (teď je tak rozkošné, udělám pár záběrů…Instagram…upload…)
- Ejha, ten čas letí, zkusíme školku, zatím na dva dny v týdnu, co udělám s tím volnem? (konečně nerušný čas na sjíždění Instáče a mateřské blogy, o plínkách se mi už i zdá)
- Vyzvednout dítě ze školky, dítě běží s obrázkem plným barev ke mně do šatny ke skřínce s motýlkem, no jojo, počkej, jenom dokončím hovor s Máňou, pssst, ticho, počkej, říkám
- Ještě neumíš s těma tkaničkama? Co vás v tý školce učí? Tak mi podrž telefon, já to radši udělám sama, ať se pohneme
- Dej mi telefon a běž k autu
- Tak mi pomoz, vidíš, že mám jenom jednu ruku, zapni si ten popruh, ticho, neslyším Broňu, Broňo, co jsi říkala? Špatně slyším, držím si telefon jenom ramenem
- Co děláš s tím obrázkem, polož ho vedle, jinak tě nedopnu do sedačky
- Ty jo, Broňo, ten čas tak letí, nic jsem dopoledne nestihla, jo, viděla jsem status Lenky, to je mazec, co?
- Dnes večer na kafe? Jo, přijde máma, pohlídá malou
- Zase červená, to je jak naschvál, alespoň sjedu maily
- Počkej až zaprakuju, neodopínej ten popruh, jo, jo vidím, jak si šikovná, že to svedeš, nech toho teď, ti říkám, chceš vypadnout z auta?…cože, Broňo?
- No tak, nevyskakuj, nech toho, nemáme čas, stejně na ten knoflík osmého patra nedosáhneš, jseš moc malá
- Cože, Broňo? Ztrácím signál, asi to je tím výtahem, zavolám ti z bytu
- Cože? Obrázek v autě? Ježišmáriásvatýjosef, kde máš hlavu? Tak ho tam necháme do rána, se z toho ne-to, proč bulíš zas??!
- Tak já nevím, Broňo, porodíš to, kojíš to, měníš pleny donekonečna, vozíš to, kde je potřeba, na písek zajdeš a pořád to brečí…to ten náš křeček je vděčnější…