Hnutí mysli 49.: Potíže dětí nebo dospělých?

Často se opakuje, že přijdou nešťastní rodiče, protože jejich milované dítě stůně. Myslím, že je pár opravdu velkých bolestí na světě a tato mezi ně patří. A velmi často se stává, že téměř není potřeba pracovat s dítkem. Ale s rodiči.

Pak, uspořádají-li se vztahy mezi rodiči, nebo jemně uvolní příliš úzký, přepečlivý až dusivý vztah třeba matky k dítěti, nebo se pozmění něco jiného, co přináší úlevu rodičům a tak i rodině, dítě se uzdraví.

Nevím, proč děti například říkají, že se rodiče rozvedli jistě kvůli nim, protože o víkendu nechtěly sníst hrášek či špenát. Tak to ale často ve svých čistých hlavičkách a srdíčkách mají. Dětské dušičky jsou tak křehké a současně silné, jsou plné přesvědčení, že unesou baťohy svých rodičů a dělají tak snad i dobrovolně a rády.

Ty baťohy jim však nepatří. Někdy je těžké přijít na to, co všechno na svých bedrech nesou. Často mlčí. Pak ovšem mluví jejich těla a duše, po svým – přes symptomy.