Hnutí mysli 92.: Autenticita vs převlek

Darmo budeme vědět, že pro úspěch v práci, kterou děláme, potřebujeme mít kupříkladu otevřenou hlavu, dívat se na svět očima dětí nebo být striktně analytičtí či na detail orientováni, když takoví nejsme.
Můžeme se v tom zlepšit, cvičit, zřejmě to ale na virtuositu nevydá.

Chtít klienta přijmout takového, jaký je, uvažovat o něm zcela bez předsudků, mít o něj hluboký lidský zájem, vidět jeho silné stránky a svým způsobem k němu cítit určitý druh lásky – nevěřím, že to lze, pokud člověk nemá tenhle postoj i v civilním životě.

Možná se mýlím a lze si obléct “pracovní oděv” nasáklý těmito atributy. Já tomu však nevěřím.

A tak budu víc věřit člověku, který řekne: “Lezete mi na nervy a nemám vás rád”, než člověku, který říká: “To jistě chápu, na tom nic není, za co by se měl člověk stydět” a v očích mu sídlí arogance a povýšení nad tím, co má laskavě uchopit do teplých rukou a on to bere opatrně v latexové rukavičce a pinsetou. Aby se neušpinil.

Dělejme to, k čemu máme předpoklady a na co jsme vnitřně připraveni. Svým způsobem se tím sami osvobodíme, když odejdeme od toho, co nám nesedí a rozvineme se třeba v zcela jiné oblasti. A možná i ke prospěchu jiných.

To, že to umíme dobře rozlišit, co nám sedí a co ne, tomu já zas plně věřím.