Hnutí mysli 94.: Naslouchejme, co lidi říkají nebo naslouchejme, co lidi chtějí říct?

Slova jsou jakési kódy. A za nimi se skrývá velice individuální obsah.
Když řekneme “stůl”, já si představím jiný, než můj soused a ten zcela jiný, než vy. A to jsme u velice jednoduchého kódu.

To, že máme za slovními kódy zcela jiné obsahy, by se mělo vyučovat již ve školkách. Žel, i dospělí jakoby tuhle důležitou informaci přehlíží a pak jsou zklamáni, že si nerozumí.
Přitom se stačí doptat, co tím člověk myslí, když řekne “stůl” nebo “bezpečí”. Naslouchat, CO CHCE ŘÍCT. I tak jen minimalizujeme míru nedorozumění, neeliminujeme ji zcela.

Pak tu ale máme i něco jiného. Někdy se vyplatí taky naslouchat tomu, CO člověk ŘÍKÁ.

Nedávno mi klientka řekla, že o víkendu si chce užívat společný čas s manželem a současně MUSÍ být všechno hotovo.
Když jsem se jí ptala, CO tím CHCE ŘÍCT, odvětila, že o víkendu ráda odpočívá. A že jí a taky jejímu manželovi nevyhovuje tradiční rozdělení týdne na 5 pracovních dní a 2 odpočinkové. Navíc nemá ráda neděli, protože ta je předzvěstí pondělí a zatím dělala takovou práci, která ji nebavila a nenaplňovala (to se ale změnilo, dala výpověď). Taky MUSÍ stihnout vše uklidit, protože o týdnu na to není čas. A tak si moc času s manželem neužije, protože je to v rozporu. Spousta doplňujících informací, že?

A tak bychom se mohli třeba bavit na téma pomocnice v domácnosti, nebo rozdělení povinností mezi manžely a tak dále.

Když jsme se zaměřili na to, CO ŘÍKÁ, našli jsme zajímavý kód: “vše MUSÍ být hotovo”. MUSÍ. Kdo to říká? Odkud tenhle kód pochází?

Zjistili jsme, že to říká máma. Tedy říkala to, před x léty, sama to již dnes neříká a taky se podle toho sama nechová. Kód ale zůstal, nekriticky zakořeněn.
Kdybychom zůstali u toho, CO tím CHCE říct, zřejmě bychom našli pohodlné alternativy víkendového úklidu. Třeba by to bylo fajn.

Přidaly jsem ovšem taky CO ŘÍKÁ a našly “kód MUSÍ”. Prověřili ho a on splaskl. Pak se ukázalo, že o víkendu NEMUSÍ být všechno hotovo. A zcela odpadlo řešení, jak to udělat, aby hotovo bylo. Prostě vznikla nová realita, že o víkendu se MŮŽE dělat cokoliv. A tamto se MŮŽE udělat jindy.

Zcela odlišné závěry. A navazující postupy. A pocity. A kvalita života.

Třeba se někdy hodí to a jindy ono.
Co se hodí vždy, je mít otevřenou hlavu a širokou zásobu možností.

CO jsem právě ŘEKLA a CO jsem CHTĚLA ŘÍCT? 🙂