Hnutí mysli 198.: Duševní holokaust

Když řekneme slovo “holokaust”, snad i dítě na základní škole ví, co to je. A diskutovat o tom, zda je holokaust přípustný, doufám, nebudeme.

A co když řeknu, že ho dál provozujeme? Mezi sebou navzájem? A co je možná i horší, sami na sobě?

Hned to vysvětlím: když to hodně zjednoduším, utvářející myšlenka HOLOKAUSTU je ta, že jeden člověk je CENNÝ a druhý je MÉNĚCENNÝ. Že jeden člověk je oprávněný rozhodnout, zda ten druhý má HODNOTU, nebo ne. Zda je dost dobrý a může žít, nebo není a patří do plynu. A není to jen nacistický holokaust, jsou různé variace na to, jak se projevuje destruktivní nadřazenost jednoho, která zpochybňuje hodnotu člověka druhého nebo jeho života.

Pokud člověk dnes zažívá ten bolestný stav, že si o sobě myslí, že není dost dobrý, dopouští se na sobě myšlenky holokaustu. Zpochybňování své hodnoty. Pokud si o jiných myslíme, nebo to říkáme, že nejsou dost dobří, děláme to samé.

Když bych se předci jenom zeptala, zda je správné si myslet, že nacistický holokaust vychází z myšlenky o tom, že někdo má HODNOTU a druhý ne, co bychom odpověděli? Věřím že odpověď by byla NE. A když se zeptám, zda by jako proti-myšlenka obstála ta, že HODNOTA člověka je NEZPOCHYBNITELNÁ a není přípustné ji dávat všanc ničemu, souhlasili bychom? Já věřím, že ANO.

Proč to pak děláme sami sobě? Kde se bere ta bolestná myšlenka uvnitř nás, že NEJSEM DOST DOBRÝ? Že moje hodnota je ZPOCHYBNITELNÁ? Proč vůbec uvažovat takhle o sobě?

Když se zeptám libovolné mámy, zda si myslí, že její dítě má hodnotu, podívá se udiveně a řekne bez zaváhání: “Jistě!”  A když se zeptám, co si myslí o sobě, dovídám se zcela jiné věci. Jak pak to? Jaký je rozdíl mezi hodnotou jednoho člověka a druhého? V čem spočívá? Jakkoliv začneme přemýšlet, v čem spočívá, připouštíme, že nějaký ROZDÍL je a tím připouštíme holokaust, ať se nám to líbí, nebo ne.

A co pak učíme, i když nepřímo, své děti, když o sobě připouštíme tyhle myšlenky?

Cesta je z toho jednoduchá: pochopit, že všichni máme hodnotu, tu si nezasluhujeme, není zpochybnitelná, prostě JE.