Kdy se mají dostavovat výsledky terapie?

Kdy se mají dostavovat výsledky terapie?

Myslím si, že již první setkání Vám má přinést obohacení, “zisk”. A hodnotně přispět k rozhodnutí, zda chcete pokračovat právě s tím konkrétním psychologem. Po třetím či čtvrtém sezení by klient měl zažívat významný posun, často dochází i k vyřešení problému. Celkově by po 10 – 15 sezeních mělo být úspěšně dosaženo společných cílů i v případech, kdy se změnu daří zavádět do života pomaleji.

Jsme ovšem zcela jiní, unikátní. Rozhodně mi však přijde velice zvláštní, pokud někdo řekne: “Mám skvělého psychologa, chodím k němu už 15 let”. Žel, tohle nebyl pouze vtip..

Někdy se ovšem stane, že stačí sezení jedno a problém je rozpuštěn. Mám tyto sezení velice ráda, protože se na nich potvrzuje, jakou úžasnou sebe-uzdravující sílu člověk v sobě nosí a jak rychle je schopen přeuspořádat své myšlení, objevit své zdroje, reagovat na uzdravující proces, přeuspořádat svůj život a své vztahy, které významně vstupují do kontextu duševního blaha tak, aby to bylo v souladu s jeho dobrým bytím.

Nejčastěji se mi stává, že sezení je 4-6. Berte to však, prosím, jako rámcovou informaci. Jelikož jsme každý jiný, máme i jiné tempo.

Mám ráda všechna sezení a těším se na ně. Každý člověk má kromě svého tempa i vlastní způsob, jak se posouvá ke změně.  Jak rychle roste, když je dítětem, kdy začne mluvit, kdy se objeví první zoubek, kdy je připraven se osamostatnit od rodičů, kdy je zralý pro plnohodnotné vztahy, kolik času potřebuje až se naučí cizí jazyk a jak dlouho trvá až se zhojí šrám na koleně a jak dlouho, než se zhojí na duši. A toto individuální tempo i způsob je potřeba respektovat, netáhnout klienta za sebou, ani ho před sebou netlačit, ale připojit se k němu.

Říkám, že někdy stačí sezení jedno, taky jsem však spolupracovala s klientem, sice na více tématech, po dobu jednoho roku.  Je to individuální a přicházejí ke mně i klienti, kteří byli dlouhodobě psychiatricky hospitalizováni, nebo podrobeni farmakoterapii, procházeli řadou různých psychoterapií, bez úspěchu, a tak byla naše společná cesta o něco pomalejší. Ne však pokaždé tak pomalá. Kupříkladu v jedné spolupráci se jednalo o diagnózu, které říkáme schizofrenie, včetně slyšení “hlasů” a pokusů o sebevraždu – navzdory několikaleté farmakoterapii (po které došlo navíc k zrakovým halucinacím) a hospitalizaci na psychiatrickém oddělení, nám “stačilo” pět sezení a klient je plně integrován do života, nyní pracuje a dále se rozvíjí. Zůstáváme v kontaktu, jednou za určité období mi o sobě řekne pár vět, co se v životě daří.

Můj zájem o klienta neskončí tím, že se za ním zavřou dveře.

Jak tedy rychle mají nastoupit výsledky spolupráce je na jednu stranu individuální a může se to dít velmi rychle a někdy pomaleji, na druhou stranu se to podle mně má dít od prvního sezení.