Open dialoque

“Dialogizaze” potíží je pro nás, lidi, přirozená. Je snažší a někdy i zcela postačující, když si člověk neponechává své trápení uvnitř, al e má možnost s někým promluvit, vložit své tápení do rozhovoru. Stějně přirozené je, že nejužší rodinný kruh hrá významnou roli v našich životech, v našem utváření se, rozvoji a zcela pochopitelně i při léčbě potíží a životních nesnází. Rodinný kruh i kruh dalších blízkých osob je ohromným zdrojem na cestě k uzdravení.

Pro porozumění tomu, co je na tomto směru nového, je klíčový koncept dialogu, který vychází zejména z prací literárního teoretika Michaila Bachtina, ale také z myšlenek ruských psychologů Vygotského a Vološinova o vývoji řeči. Popisují dialog jako základní prostředek / prostor pro tvorbu významu; jako mísení dvou nebo více perspektiv, ze kterých nevzniká jenom prosté spojení, ale vždy se utváří něco nového. Na této „novosti“ vznikající v dialogu je založen nejen kolaborativní přístup, ale i další přístupy v pomáhajících profesích. Ve Finsku například slaví obrovský úspěch „otevřené dialogy“ (open dialogues) vyvinuté psychiatrem Jaakko Seikkulou jako způsob práce s psychotickými pacienty.

Open dialoque je finský terapeutický přístup, jehož principy i v naší zemi presentuje klinický psycholog a rodinný terapeut Jaako Seikkula, Ph.D., který byl od počátku 80. let do roku 1998 členem týmu v západním Laponsku, který koncept Open diloque vytvořil a rozpracoval. Přístup byl zaměřen na terapii potíží, které označujeme jako akutní psychózy.

Vytváří ovšem vhodné prostředí i pro léčbu jiných lidských potíží.

Výsledky, které tým presentuje, jsou víc než zajímavé: 85% klientů se plně vrátilo do pracovního života, přes 80% klientů bylo po 5 letech, kdy proběhla “kontrola”,  bez psychotické zkušenosti. Těchto výsledků bylo dosaženo s minimem antipsychotické medikace, u 2/3 klientů dokonce nebyla použita antipsychotická medikace žádná.

(Pro lepší představu, pod psychózami rozumíme potíže jako schizofrenie, maniodepresívní psychóza, schizoafektivní psychóza, paranoidní psychóza, tudíž ne zrovna lehoučké indispozice.)

S klienty se pracuje okamžitě, nejčastéji v terénu, v domácém prostŕedí, v rodinném kruhu, kde jsou často přizváni i další, pro klienta a jeho kontext významní lidé, a tihle “neprofesionálové” zůtstavají platnými čeny terapeutického týmu. K návštěvě klienta dochází při první atace, a to okamžitě.

Významně je redukována hospitalizace, opakování atak i užití psychofarmak. V terapii se využívá otevřený dialog a reflektující proces. Vše v duchu postmoderního a sociálně konstruktivistického přístupu, výchozí inspirací byla Milánská terapeutická škola.

Pro zájemce je na internetu mnoho materiálu, kde se dají načíst další informace.