odpovědnost za své bytí

Odpovědnost za své bytí.

Je lákavé přijímat komfort, péči a zájem, lásku nejdříve od rodičů, pak od partnerů, blízkých. Cítit se dobře, když se oni zajímají, jak nám je, co potřebujeme a naplní naše potřeby. Chtějí-li.

Často však něco očekávají, jakoby na oplátku. Někdy svá očekávání i vyjádří a najednou je míček na naší straně. Někdy to směřuje k tomu, že pokud my zpátky nenaplníme jejich potřebu či představu, přestanou dávat a podporovat, zajímat se, milovat. Je to podmínečná láska.

A tak se může stát, že naše srdce naplní neštěstí, smutek i strach. Že o pozornost, náklonnost a lásku příjdeme.

A to je zvláštní, dávat něco za něco. Ve vztazích, v bytí. Nemá láska pouze být a být nepodmíněna?

Pouze na nás záleží, co dáváme, jak a komu. Zda něco čekáme zpátky. Co dáváme sobě. Zda si na tom vystavíme pocit štěstí, přijetí, smyslu anebo nalezneme něco jednoduhšího a silnějšího uvnitř, co nepotřebuje potvrzení zvenčí a stejně je utvářející a součástí celku. Lásku. K sobě, jiným a na ní postavenou odpovědnost za své bytí.